Jak se pije absinth?
Popíjení absintu je pro milovníky téhle vysokoprocentní alkoholické lahůdky především rituál. Ano, najdou se tací odvážlivci, kteří riskují popáleniny jeho zapalováním, ale typicky hořkou chuť absintu si nejlépe užijete hezky pomalu a zastudena. Pojďme se na tuhle milovanou i zatracovanou záležitost podívat trochu zblízka.
Jen málokterý nápoj má za sebou tak bouřlivou historii, jako absint. Tedy, správně po francouzsku absinthe, podle starého latinského názvu pro pelyněk – absinthium, který mu dodává charakteristickou hořkost. V historii se absintu říkalo zelená múza či zelená víla, ale také zelené zapomnění nebo zelená muka. Dvojí pohled na legendární nápoj to vystihuje dokonale.
Absint, jak ho známe dnes, se zrodil ve francouzsky hovořící části Švýcarska koncem 18. století, ale svou velkou éru zažil na přelomu století 19. a 20., kdy pelyňku propadli francouzští básníci Baudelaire, Rimbaud i Verlaine, britští spisovatelé Byron, Poe i Wilde a malíř Vincent van Gogh si údajně pod jeho vlivem uřízl ucho.
O nebezpečnosti absintu se vedly dlouhé debaty. Francouzský psychiatr Valentin Magnan v 19. století podával zvířatům výtažek z pelyňku a na základě pokusů pak usuzoval na nebezpečnost absintu. Pravdou je, že pelyněk, a tedy i absint obsahují neurotoxickou látku thujon, která stimuluje nervovou soustavu a při nadměrném užití se otrava projevuje silnými křečemi. Jenže absint neobsahuje pouze pelyněk, ale také řadu dalších bylin, jako je třeba anýz, fenykl, yzop nebo meduňka.
Další a další skandály a zločiny spojované s požitím absintu přilévaly olej do ohně, až od roku 1908 postupně došlo k zákazu v Belgii, Brazílii, Francii, Holandsku, Švýcarsku i Spojených státech. V Americe zákaz trval dokonce až do roku 2007.
Dnes už víme, že obsah thujonu v běžně prodávaném absintu ale ani zdaleka nebyl takový, aby po jeho požití hrozilo nebezpečí. Mnohem nebezpečnější je vysoký obsah alkoholu, kvůli kterému se doporučuje pít absint pouze ředěný. A jak? Na to se názory ve světě liší. Představíme si ty nejčastější metody.
Jak správně pít absint
Francouzská metoda
Tradičně se absint pije ředěný s pomocí perforované absintové lžičky, která se spolu s kostkou cukru položí na speciální absintovou sklenku. Přes cukr pomalu prokapává ledově vychlazená voda až do koncentrace 1:3-5 podle chuťových preferencí. Voda nejen ředí absint, ale také sráží složky, které jsou hůře rozpustné ve vodě.
Výslednému mléčnému zakalení se říká louche, což ve francouzštině znamená neprůhledný nebo nejasný. Kromě krásného vizuálního efektu se tak zvýrazní bylinné aroma, které není v čistém absintu tak patrné. Působivost francouzského rituálu lze ještě posílit využitím absintové fontány, tedy speciální skleněné karafy s kohoutky, ze které necháte ledovou vodu kapat.
Absinth a hra s ohněm
Jak už jsme si řekli v úvodu článku, popíjení absintu se dnes často spojuje s ohněm. Tato metoda není původní a absintoví odborníci ji nedoporučují, protože zkresluje chuť absintu a navíc je kvůli vysokému obsahu alkoholu poměrně nebezpečná. Pokud ji ale přesto chcete vyzkoušet, tady ji máte:
Jednou z možností je využít absintovou lžičku. Kostku cukru předem necháte nasáknout absintem a zapálíte. Teď můžete počkat, až karamel zvolna prokape lžičkou, pak ho rozmíchat, přidat vodu a pít, nebo hořící kostku vhodíte do absintu, čímž se vznítí i obsah sklenky. Plamen lze uhasit přilitím panáka vody, nebo jednoduše počkat, až tekutina uhasne sama. Opět promíchejte, případně dořeďte ledovou vodou a pijte. Efekt můžete napodobit i zkaramelizováním krupicového cukru na běžné kávové lžičce a jeho vmícháním do absintu.
Taktéž existují míchané drinky z absinthu, ale ty si pro váš necháme na příště.