Palírna Depaz z karibského ostrova Martinik se řadí mezi nejvýznamnější producenty takzvaného zemědělského rumu (rhum agricole). Historie tohoto místa na úpatí aktivní sopky Mont Pelée sahá až do roku 1651, kdy tehdejší guvernér ostrova založil zemědělskou usedlost La Montagne. Původně se zde pěstoval tabák a choval dobytek, ale úrodná vulkanická půda brzy ukázala svůj obrovský potenciál pro pěstování cukrové třtiny. Tehdejší hlavní město Saint-Pierre se díky tomu stalo největším rumovým přístavem na světě a vysloužilo si přezdívku Malá Paříž Antil.


Osudový zlom pro celou značku nastal osmého května roku 1902, kdy došlo k masivní erupci sopky Mont Pelée. Katastrofa zcela vymazala město Saint-Pierre z mapy a usmrtila přibližně třicet tisíc lidí. Mezi oběťmi byla i kompletní rodina Depazů, která v té době palírnu vlastnila. Tragédii přežil pouze šestnáctiletý syn Victor Depaz, který v té době studoval na univerzitě ve francouzském Bordeaux. Victor se po obdržení této strašlivé zprávy původně nechtěl na Martinik vůbec vrátit a plánoval nový život v Kanadě. Nakonec však změnil názor a rozhodl se uctít památku svých předků obnovou rodinného dědictví.


V roce 1917, přesně patnáct let po ničivém výbuchu, uvedl Victor Depaz novou palírnu opět do provozu. Znovu vysázel stovky hektarů cukrové třtiny na svazích sopky a nechal postavit věrnou repliku rodinného sídla z dětství, která je dnes známá jako zámek Depaz. Ukázalo se, že sopečný popel zanechal půdu extrémně úrodnou a bohatou na minerály. Victor toho využil k pěstování vzácné modré cukrové třtiny, která vyžaduje právě specifické vulkanické prostředí a dodává rumům Depaz jejich nezaměnitelný charakter.


Současná produkce palírny si přísně zakládá na tradičních postupech a nese prestižní francouzské označení chráněného původu AOC Martinique. Na rozdíl od většiny průmyslových rumů vyráběných z melasy se rumy Depaz pálí výhradně z čerstvě vylisované šťávy cukrové třtiny, což jim dává specifický bylinný, svěží a komplexní chuťový profil. Zajímavostí je, že srdcem jedné z nejmenších destilerií na ostrově je dodnes historický parní stroj, který pohání mlýny na drcení třtiny. Palírna je navíc vysoce ekologická, protože zbytky vylisované třtiny, takzvaná bagasa, slouží jako palivo pro pece vyrábějící páru a zbytek se vrací do půdy jako přirozené hnojivo.