Lagavulin Special Release 2024, nazvaná „Fireside Tales“, je ztělesněním tématu „Spirited Xchange“, které pro tento ročník zvolilo Diageo, a představuje záměrný odklon od tradiční nekompromisní kouřovosti. Tato 12letá whisky, lahvovaná v sudové síle 57,4 % obj., je unikátní tím, jak aktivní dubové dřevo zjemňuje a oslaďuje charakteristický rašelinový destilát. Zrání probíhalo v kombinaci prvně plněných sudů po bourbonu (first-fill ex-Bourbon) a doplňovacích sudů, přičemž právě vysoký podíl first-fill sudů vnáší do whisky nečekaně bohaté a krémové tóny. Namísto syrového medicinálního kouře, známého z jiných ročníků, tato edice nabízí opulentní vrstvy hustého karamelu, vanilky a kokosu, které se prolínají s jemným, kontrolovaným kouřem, evokujícím spíše doutnající ohniště na vzdálené pláži než plameny. Výsledkem je překvapivě hladká a krémová textura, která je na patře zpočátku velmi sladká, než se rozvine do suchého, dlouhého závěru s peprným kořením a hřejivým kouřem, což z ní činí přístupnější, ale stále komplexní zážitek pro milovníky Islay.

Vůně: Jemnější a sladší kouř, připomínající kouř z ohniště nebo doutnající uhlíky. Dominují krémové tóny vanilky, karamelu a kokosu, které pochází z aktivních sudů po bourbonu, doplněné o jemný záblesk citronové kůry.
Chuť: Hladká a krémová textura, překvapivě sladký nástup. Vrstvy vanilkového krému a medu se mísí s řízenou vlnou rašeliny a popela. Postupně se rozvíjí kořenitost v podobě bílého pepře, skořice a tónů praženého dubu.
Závěr: Dlouhý, hřejivý a poměrně suchý. Zanechává v ústech hřejivý pocit, s přetrvávajícím, jemným kouřovým dozvukem a stopou koření na patře.

Historie a charakter palírny Lagavulin jsou neodmyslitelně spjaty s drsnou jihovýchodní částí ostrova Islay, kde se pod starobylou zříceninou hradu Dunyvaig zrodila jedna z nejušlechtilejších whisky světa. Přestože byla palírna oficiálně založena Johnem Johnstonem v roce 1816, na stejném místě prokazatelně fungovalo minimálně deset nelegálních palíren již od poloviny 18. století. Tato lokalita byla strategická nejen kvůli přístupu k vodě z jezer Solan a Lochan, ale také díky rašeliništím, která dodávají zdejšímu sladu jeho nezaměnitelný, hluboce fenolický charakter.

V čem Lagavulin skutečně vyniká, je naprostá absence spěchu během výroby. Proces destilace je zde záměrně nejpomalejší na celém ostrově, což je technika, která umožňuje delší kontakt lihových par s mědí destilačních kotlů. Výsledkem je destilát, který je sice robustní a olejnatý, ale zároveň zbavený nežádoucích agresivních tónů. Slad, který palírna používá, je nakouřen na hodnotu přibližně 35–40 PPM, což v kombinaci s dlouhou fermentací (přes 70 hodin) vytváří komplexní profil, kde kouř není pouze přímočarým útokem na smysly, ale spíše hlubokým, medicínským a suchým podkladem pro bohatou sladkost.

Klíčovou postavou historie byl Peter Mackie, výstřední a ambiciózní majitel z konce 19. století, známý jako „Restless Peter“. Právě on stál za legendárním sporem se sousedním Laphroaigem. Když Lagavulin ztratil smlouvu na distribuci Laphroaigu, Mackie se pokusil v areálu postavit identickou palírnu nazvanou Malt Mill, která měla přesně kopírovat chuť sousedního konkurenta. Přestože se mu to díky odlišnému zdroji vody nikdy nepodařilo, tato snaha demonstruje neústupnost a hrdost, která je pro Lagavulin typická.

Zatímco většina palíren sází na 10leté nebo 12leté základní verze, Lagavulin se proslavil svou ikonickou 16letou variantou. Toto rozhodnutí nechat whisky zrát déle bylo v minulosti riskantní, ale dnes definuje standard palírny – dlouhý čas v sudech po bourbonu a sherry dokáže zkrotit divokou rašelinu do podoby elegantního, aristokratického nápoje s tóny čaje Lapsang Souchong, jódu a sladkých fíků. Tato whisky není jen nápojem, je to zážitek, který v posledním desetiletí díky své „mystickosti“ a popularitě v popkultuře (např. přes Nicka Offermana) vytvořil globální kult, jemuž se málokterý jiný single malt vyrovná.