Lotyšská Stolichnaya se vyrábí z pšenice z vlastních zdrojů v okolí města Tambov. Fermentace a trojnásobná destilace probíhá v destilerii Talvis. Destilát o síle 96,3 % putuje do destilerie Balzams, kde se míchá se zdejší artéskou vodou a nechává se čtyřnásobně filtrovat přes křemičitý písek, aktivní uhlí z březového dřeva a tkané plátno. Výsledkem procesu, je vynikající, hladká a čirá vodka ""Stoli"", která chutná sama i smíchaná v koktejlu.

Původní receptura pochází z roku 1901, kdy ruský car Mikuláš II. nechal postavit v Moskvě a v Rize moderní palírny vodky. Vodka Stolichnaya byla patentovaná v roce 1938 a už během 2. světové války hrála významnou roli – sloužila jako zdroj povzbuzení ruských vojáků, kteří dostávali pravidelný příděl 100 gramů. V 50. letech se obliba vodky Stolichnaya šířila západní Evropou a v roce 1972 vstoupila do USA díky společnosti Pepsi Co. Stolichnaya se dokonce vypravila i do vesmíru na lodi Sojuz 19.

Po rozpadu SSSR se o práva k vodce Stolichnaya přihlásilo několik soukromých subjektů, zejména Rusko a Lotyšsko díky svým původním továrnám. Spor o ochranou známku společnosti SPI Group (výrobce z Rigy) a podniku Sojuzplodoimport (výrobce z Moskvy) pomalu začal doutnat v době, kdy SPI Group odkoupila v přepočtu za 300 tisíc dolarů ochranné známky pro vybrané značky alkoholu, včetně vodky Stolichnaya. Původní transakce byla označena za neplatnou a ochranné známky se vrátily do majetku Sojuzplodoimportu. A od té doby se obě společnosti po celém světě perou o ochranné známky.