Zmínky o cukrové plantáži a palírně Trois Rivieres se datují do roku 1660, což je letopočet, který můžeme najít na všech lahvích z jejich produkce. Jméno Trois Rivieres v překladu znamená doslova „tři řeky"" a dostalo jej díky tomu, že usedlost byla založena na pozemcích táhnoucích se právě mezi třemi řekami - Omán, Bois d'Inde a Saint Pierre. Trois Rivieres leží na jihu ostrova, má rozlohu asi 700 ha a je nedílnou součástí historického dědictví Martiniku. Avšak jejich největším znakem je věhlasný větrný mlýn, který je jejich hlavní dominantou a který nelze přehlédnout při návštěvě této palírny. Trois Rivieres produkoval od roku 1785 primárně cukr, avšak právě v tomto roce Etienne Isaie Marraud Des Grottes, bohatý vlastník půdy ze severu ostrova, získává pozemky ve vlastnictví Trois Rivieres a rozšiřuje portfolio rafinerie na výrobu cukru i o produkci rumu. Na palírnu se usedlost přeměnila až v roce 1905, kdy se silný průmyslník Amédée Aubéry stává majitelem usedlosti a zastavuje výrobu cukru. Zlomový je rok 1940, ve kterém Aubéryho syn rozšiřuje plantáž, převádí lihovar Dizac z Diamantu do Trois Rivieres a začíná vyrábět výhradně agricole rum, ze šťávy z cukrové třtiny.