Vinařská obec Wiltigen vznikla na ruinách bývalé římské zemědělské vesnice (první zmínky kolem roku 1030). Rodinná usedlost Scharzhof se nachází asi 1 km za Wiltigenem ve směru na Oberemmel a přestože na ni neupozorňuje žádná směrovka, je jen těžko přehlédnutelná. Impozantní usedlost z počátku 18. století se tyčí na úpatí nejslavnější vinice oblasti Saar - Scharzhofberg. Současný majitel Egon Müller, čtvrtý nositel tohoto jména v řadě, se narodil v roce 1959 v Trevíru a v letech 1980 -1983 absolvoval Vysokou školu v Geisenheimu. Než začal spolupracovat se svým otcem na vlastních vínech, vydal se na zkušenou do Kalifornie, kde pracoval pro Roberta Mondaviho, a poté do New Yorku a Tokia. Egon Müller vlastní kromě části vinice Scharzhofberg ještě vinařství Le Gallais se svojí vinicí Wiltinger Braune Krupp, která se rozprostírá přímo nad řekou Saar nedaleko obce Kanzem a také Château Béla, která se nachází v nejteplejší části Slovenska, v obci Belá.

Před prvním Egonem Müllerem existoval jistý Jean-Jacques Koch, který získal Scharzhof v roce 1797 od porevoluční Francouzské republiky. Koch tak položil základy panství v jeho současné podobě. Koch byl příjemcem sekularizace, která proběhla po roce 1794, kdy francouzská revoluční vojska obsadila Wiltingen a Kanzem. Během francouzské revoluce byl kostel, který po mnoho staletí držel Scharzhofberg, vyvlastněn. Po vinařích kláštera sv. Marie a mučedníků stál na svazích Scharzhofbergu Jean-Jacques Koch. A dohlížel na to, co se tam mělo dělo.

Po Kochově smrti v roce 1829 byl majetek rozdělen mezi jeho sedm dětí podle tehdejších nových dědických zákonů. Kochova dcera Elisabeth se provdala za Felixe Müllera, vojáka z napoleonských válek, který se do Sárska přistěhoval z Föhrenbachu v Černém lese. Vinařství však muselo prosperovat až po sňatku. V roce 1887 se druhý syn Felixe a Elisabeth Müllerových, Egon Müller I., oženil s dívkou jménem Therese Tuckermann z Kolína nad Rýnem. A bohatému otci Therese, Eduardu Tuckermannovi, se zalíbila myšlenka získat podíl ve vinařství od Egonovy sestry Felicitas za 150 000 zlatých marek – a tak se panství opět rozrostlo. V následujících letech Therese Müllerová a Egon Müller I. pracovali jako šílení, aby vybudovali současnou pověst Scharzhofu, jejichž cílem bylo celosvětové jméno. Vinařští nadšenci z celého světa měli zjistit, kde se nachází tento Scharzhofberg, z něhož se vyrábějí tak skvělé a jemné Ryzlinky.

V době industrializace se náhle objevily možnosti, jak se rychle stát celosvětově známým. A tyto příležitosti souvisely s první globalizací v tehdejší světové historii, jejíž rychlý průběh byl od roku 1850 prezentován na tzv. „světových výstavách“. V roce 1900 byla vína Scharzhofbergu a rodiny Müllerů oslavována na „Pařížské světové a mezinárodní výstavě“. Egon Müller I. se dočkal dlouhého života. Po jeho smrti v roce 1932 byl majetek rozdělen mezi jeho syny Egona a Felixe.

Egon Müller II. tragicky vedl vinařství jen několik let. 12. července 1941 měl na vinici smrtelnou nehodu s traktorem. Jeho žena Elisabeth poté v těžkých válečných letech spravovala vinařství s podporou svých dvou dcer Marie-Therese a Marianne. Vzhledem k tomu, že v této době byl nedostatek všeho, zejména pracovních sil a hnojiv, se stav vinic viditelně zhoršoval až do konce války.

Egon Müller III. v roce 1954 koupil sousední vinici „Le Gallais“ od Madame Rochon de Pons. S Le Gallais získal Egon Müller III. polovinu z 2,5hektarových vinic ve wiltingeřských lokalitách „Kupp“ a „braune Kupp“ a druhou polovinu pronajal. V letech 1985 až 1991 spravoval Egon Müller III. Scharzhof společně se svým synem, který samozřejmě opět nesl jméno Egon. Egon Müller III. zůstal ve vinařství aktivní až do své smrti v roce 2001, protože vinařství se vás nikdy nevzdá, ani vy se nemůžete vzdát vinařství. Dnes Egon Müller IV. pokračuje v psaní historie Scharzhofu.